Ach jo, to je doba… Už abych byl na místě… Projíždím jednu newyorskou ulici za druhou. Když už se zdá, že pojedu donekonečna, konečně jsem tu. Taxík zastavuje u okraje chodníku jednoho z nejproslulejších hotelů v tomto městě. Docela se těším, až se tu ubytuji. I když je to jen služební cesta, hodně hotelů tu je vyhlášených a tento je jeden z nich. Taxikář mi pomůže ven i se zavazadly, když to ale vidí mladík, který stojí v uniformě u dveří hotelu, okamžitě ke mně přiběhne.
„Zdravím Vás, pane, dovolte mi prosím, abych Vám pomohl se zavazadly,” vypadá, že by se přetrhl a hned je bere z kufru auta. Taxikáři to asi není po chuti - možná si myslí, že nedostane žádné dýško, to já však dávám vždycky.
„Dobrý den, mockrát děkuji,” řeknu, zaplatím taxikáři a strčím bankovku i poslíčkovi. Ten hned bere můj megakurf a mě napadne, jestli na něj vůbec stačí. Víc si té scény nevšímám a jdu dovnitř po červeném koberci zlatými točitými dveřmi.
Hala je obrovská. Všechno je krásné, staromódní, avšak jediné, co mě momentálně zajímá, je slečna recepční, která sedí za velkým dubovým stolem a trošku rudne, když mě vidí.
„Dobrý den, přejete si?” usmívá se na mě a je stále červenější. Dorazím až k ní, rozhlédnu se a pak se podívám přímo na ni. Chudák holka, je tak nervózní… Usměju se a doufám, že tím odlehčím atmosféru.
„Ano, mám tu rezervaci na jméno Mark Williams,” odpovím a poklepávám prsty na desku stolu. Slečna se chvilku dívá do počítače a nakonec zase zvedne hlavu.
„Na tři dny, máte apartmán, úplně poslední, tedy šesté patro, číslo 3. Kdyby jste cokoliv potřeboval, tak ta je telefon, můžete se na nás kdykoliv obrátit. Máte zavazadla?”
„Mnohokrát Vám děkuji za ochotu. Ano, zavazadla mám dvě, už se o ně postaral kolega, máte tady opravdu skvělý servis, ” odvětím a ukážu za sebe. Tam stojí poslíček s kravatou trochu nakřivo - asi mu kufr trochu uklouzl, napadne mě a proti své vůli se trochu škodolibě zakřením.
„Děkuji Stewie, odnes prosím panu Williamsovi zavazadla do apartmánu tři,” zavolá na něj a podává mu klíče. Poslíček přiběhne, kývne, že slyší a že to udělá. „Doufám, že se Vám tady bude líbit, pane Williamsi,” říká ještě slečna a já ji s tajuplným úsměvem opouštím a jdu k výtahu, do kterého Stewie už stihl nasoukat moje dva kufry. Pak za mě zmáčkne tlačítko a pomalu se rozjedeme nahoru. Cesta trvá docela dlouho - hotel je kombinací moderní techniky a staromódního designu, ovšem výtahy jsou spíše v té staromódní rovině. Nikdo k nám nenasedá, takže cesta proběhne poklidně. Nakonec se ozve cinknutí a výtah zastavuje. Stewie mě nechá projít a pak táhne jeden a posléze druhý kufr do chodby.
„Stále rovně, prosím,” naviguje mě a já jdu směrem dopředu. Všude je klid, výzdoba je skromná a je slyšet jen kolečka mého kufru, i ty ale tlumí koberec. Zastavím se u pokoje, který má na dveřích číslo 3 a čekám. Stewie mi otevře dveře a klíč nechává ve dveřích. Nechá mě vejít dovnitř a pak mi staví kufry ke stěně v chodbičce. Ukáže mi, kde je telefon, kde se co ovládá a také, kde je minibar. Dám mu další bankovku a Stewie jde ke dveřím a uklání se.
„Kdybyste cokoliv potřeboval, pane Williamsi, tak se na nás obraťte,” říká, stejně jako slečna recepční a usmívá se.
„Děkuji, určitě se obrátím, zatím nashledanou,” vyprovázím ho a pak slyším tiché klapnutí dveří. Jdu si vybalit věci, i když to moc nepřeháním - jen to nejdůležitější, jiné věci je zbytečné vytahovat, když je teď nepotřebuju. Podívám se do koupelny, vytáhnu z minibaru láhev whiskey, naliju si a pak si sednu k velkému oknu. Mám krásný rozhled. I když jsem jen v šestém patře, což je v tomto městě něco jako přízemí, přesto vidím i na některé střechy jiných hotelů a mrakodrapů. Když se podívám z okna na balkon, potěší mě, že tam je i bazén. Ale nejdřív bych si asi dal něco malého k jídlu. Jdu k lednici, kde je něco jako jídelní lístek. Líbí se mi tam dezerty. Některé jsou i se sprostou tématikou. Cha, prý to je staromódní hotel. Vyberu si a pak jdu k telefonu, který je u dveří a vytočím číslo podle návodu a rozpisu služeb.
„Hotelová recepce, jak Vám mohu pomoci?” ozve se slečna.
„Dobrý den, Williams, mohl bych prosím na pokoj dostat nějaký zákusek?”
„Určitě mohl, vybral jste si?” říká slečna s malou pomlkou - asi si bere zápisníček nebo klávesnici počítače.
„Ano, chtěl bych číslo 4 prosím. Kdy by to tady tak bylo?”
„Do pěti minut,” říká slečna.
„Dobře, děkuji,” říkám a zavěsím. Už se na to docela těším.
Za pět minut mi opravdu někdo zaklepe na dveře a vidím, že to je nějaká další slečna. Tlačí před sebou vozíček a na něm je podnos přiklopený víkem. Trošku se zardívá.
„Dobrý večer, pane Williamsi, tady je dezert číslo čtyři, ještě nějaké přání?”
„Ne, děkuji, bohatě to postačí,” řeknu a ona mi ještě sdělí, kam mám dát použité nádobí. I jí dám bankovku, koneckonců, dorazila včas.
„Přeji dobrou chuť,” řekne ještě a zavře za sebou dveře. Odklopím víko a zasměju se - dortík, který vypadá jak prsa. Pravděpodobně budou s nějakým výborným krémem. No jo, celý já.
Ale sranda musí být. Vezmu si ho na terasu k bazénu, sednu do lehátka a dívám se na jiskřící vodu. Vypadá fakt krásně. Myslím, že nějaké ty plavky bych v kufru mít měl. Jím dezert a rozhlížím se po okolních oknech, které jsou výše, než je náš hotel. Pak dám nádobí na stoleček, vezmu skleničku a popíjím. Protože chci ale plavat, nepřeháním to a za chvilku ji odložím na stolek, zvednu se a jdu zase do kufru. Po trochu delším hledání vytáhnu své oblíbené plavky, které si s sebou vždycky beru, kdybych náhodou narazil na podobné pokoje s podobným příslušenstvím. Odejdu do koupelny, kde se zavřu, vlezu do sprchového koutu a trochu se opláchnu, abych nelezl do bazénu úplně suchý. Dám si plavky a přehodím přes sebe hotelový župan. Na hrudi má vyšitý znak a jméno hotelu.
Budu si moct plavat na střeše luxusního hotelu v New Yorku. Vycházím ven prosklenými dveřmi a v ruce mám osušku, kterou jsem si vzal z koupelny. Prostor je obehnán zídkou, bazén je však postaven tak, že jedna jeho stěna je prosklená a plavci se můžou dívat rovnou přes zábradlí dolů. Nic pro ty, co se bojí výšek. Sundám župan a vstoupím do bazénu. Voda je příjemně teplá - bazén je vyhřívaný. Udělám pár temp a pak plavu jen tak naznak. Pomalu se dostanu až k okraji, kterým vidím dolů do ulic a na okolní mrakodrapy. Trošku se leknu a postavím se. Dosáhnu dna, opřu se lokty o okraj bazénu a přemýšlím.
Pak si něčeho všimnu - protější dům, podle nápisu na boční straně taktéž hotel, je velmi zajímavý ani ne tak architekturou, ale tím, co tam vidím - v jednom pokoji si podle všeho nezatáhli závěsy a záclony… Vidím seshora proskleným oknem pár, jak si to rozdává na koberci. Snažím se posunout tak, aby na mě neviděli a otírám i vodu z obličeje. Slečna je úplně nahatá, chlap má alespoň kravatu, asi aby se cítil oblečený. Mám to beze zvuku, protože mají zavřená okna. No, měli by si dávat pozor i na zbytek… Chlap do ní docela dobře buší, vidím, jak slečně poletují dlouhé vlasy. Najednou mám nějak napjaté plavky.
„Sakra, to se mi jako stane i takhle ve vodě?” řeknu si polohlasně, dál si ho ale nevšímám a sleduju pár, jak si to užívá. Po chviličce to přestane a chlap se začne oblékat. Ženská se jen omotá prostěradlem a víc nic. Chlap s ní pak podle všeho mluví podle toho, jak gestikuluje a pak něco položí na stůl. Žena leží, žádná pusa, žádné objetí, nic. Nějak mi to nejde do hlavy. Začnu plavat a udělám několik délek, než se zase dostanu k zábradlí. Dívám se zase do okna, ale nikdo tam už není. Vypadá to, že i prostěradlo je pryč a že je ta místnost uklizenější. Nevěnuji tomu pozornost a plavu dál.
Začíná se stmívat a mně je trošku zima. Proto se co nejvíce ponořím do vody. Když jsem zase u okraje bazénu tak mě zaujme to, že je slečna opět na koberci, tentokrát ale stojí. Je to na mě docela rychlé, hlavně to, jak si teď ten kluk zase stoupne a holka pro něco odběhne - nevidím ji, ale asi šla do nějaké místnosti nebo alespoň do rohu. Pak si kluk sundá košili a kleká si na čtyři. Slečna se vrací s něčím dlouhým v ruce - vypadá to jako jezdecký bičík. Obočí mi vylétne až skoro do vlasů, to už ale holka nasedá na kluka a všímám si, že má teď na nohách boty s vysokým podpatkem. Kluk se pohybuje po čtyřech jak kůň a holka ho mlátí bičíkem po zadku a po stehnech. Co to má být? Něco takového jsem viděl jen ve filmech pro dospělé, natož abych to zažil naživo. I když, tohle je zažito dost nepřímo, nedá se ale neříct, že by se mi to nelíbilo. Když udělají několik koleček po pokoji, holka si stoupne a kluk padne na zem. Ona se pak chytí stolu a nastoupí na něj. Projde se mu zádech a mě to bolí i za něj. Nad vodou mi teď trčí jen obličej a i na ten mi je docela zima, pro tuto podívanou to ale vydržím. Takže ta holka podle všeho dělá dominu, předtím ale byla normálně pod chlapem… Moc se v této oblasti nevyznám, tak nemůžu rozhodnout, jestli to je normální chování, ale asi ne. Pak mě napadá jediné možné vysvětlení.
„Tak to je v tom případě šlapka, možná snad nějaká domina…” vyslovím polohlasně myšlenku a dívám se, jak po něm chodí. Asi něco říká, protože kluk překotně kývá hlavou a trochu se prohýbá. Nakonec si zase stoupne na koberec a on dá hlavu k její botě - že by ji líbal? Nevím, v tomto ohledu mám špatný výhled. Ať dělá, co dělá, dostane další ránu bičíkem. Pak se slečna zase vzdálí a vrací se s penisem připnutým na klíně.
„Co-“ ale nedořeknu, protože vidím, jak jí ho začne… Otřesu se a otočí se k té scéně zády. Jako ne, že bych byl nějaký starý konzervativní páprda - je mi třicet a nějaké ty večírky jsem už zažil - ale tohle jsem asi nemusel vidět. Když se otočím zpět, vidím, jak je do něj napíchlá a jak se chudák drží stolu a ona ho nabírá. Holka do něj přiráží jak vzteklá. No, asi to chtěl, jinak si to nedovedu vysvětlit. Trošku se zase stáhnu, protože kdyby mě viděli teď, tak by to byl trapas. “Utrpení” chlapa trvá asi pět minut - mně to teda přijde jak hodina - a pak ho z něj vysune. Nakonec ještě kluk dostane několik ran bičíkem, obleče se, něco dá na stůl a jde pryč. Mám dost. Ještě zkusím něco uplavat, ale pořád mi to nejde do hlavy.
Když se vrátím, zjišťuji, že holka asi nemá pořád dost a otázka je, čeho, jestli sexu nebo peněz - má tam totiž dalšího. Je to nějaký starší pán. Ona si k němu klekne. Pán ji hladí po vlasech. Ona mu mezitím rozepne kalhoty. No teda, tam je to nějaké moc rychlé, navíc s dalším chlapem…? Bezpochyby šlapka. Pán jí mezitím sundal triko přes hlavu a očividně si užívá celou situaci. I když na ni nedosáhne, asi se mu líbí, když se na ni může dívat seshora. Jsem natisknutý na skleněnou stěnu bazénu a jsem rád, že mě v té tmě nejde tak vidět. Holka se fakt snaží a pán zaklání hlavu. Doufám, že ho neklepne - nerad bych volal záchranku a vysvětloval, co a kde se stalo a jak to, že to vím. Pán ji drží za vlasy a trvá to docela dlouho, ale i tohle shlédnu do konce. Pak diskrétně odchází. Ani si nemusím předplácet kanály pro dospělé, napadne mě a pousměji se. Udělám ještě dvě délky v bazénu a sáhnu po osušce. Strávil jsem v té vodě dost dlouhou dobu, ale stálo to za to. Osuším se, obleču župan a sednu si i se skleničkou dovnitř ke krbu s falešným ohništěm a přemýšlím nad možností výdělku v tomto městě. Pak se jdu okoupat a přemýšlím nad večeří. Musím se ale trochu uklidnit - kdybych šel do restaurace v tomto stavu, byl bych pro smích. Páni, kdo by to řekl, že na služební cestě narazím na takovou podívanou? Budu na ně muset jezdit častěji.
